Články

21.11.2013 Nejlepší způsob, jak předpovědět budoucnost energetiky, je vytvořit ji

“A nation that can't control its energy sources can't control its future.” 
― Barack Obama, 44. Prezident Spojených států amerických. 

,,Máme dost síly, abychom mohli utvářet civilizaci tak, jak chceme. Ale chceme-li takovou společnost budovat, potřebujeme vaše odhodlání, vaši práci, vaše srdce. Lidé, kteří do této země přicházeli, vždy chtěli budovat víc než novou zemi. Hledali nový svět. Proto jsem dnes k vám na univerzitu přišel, abych vám řekl, že vy ten sen můžete proměnit ve skutečnost. Pusťme se hned do práce, aby se lidé v budoucnosti mohli ohlédnout a říct: Předcházela tomu tenkrát dlouhá a namáhavá pouť, než člověk mohl začít využívat k plnému a bohatému životu vše velké, co lidský duch dokázal vytvořit.” 
― Lyndon B. Johnson, 36. Prezident Spojených států amerických. Projev o ,,velké společnosti“, 1964


Co může být lepším způsobem o tom, jak začít přemýšlet o budoucnosti energetiky, než s parafrází citátu Petera F. Druckera, spisovatele, univerzitního profesora a troufám si říci, že i otce moderního managementu uvedeného v nadpisu. Pan Drucker je dokonalým příkladem úspěchu. Z novináře se mu podařilo, vypracovat až do pozice světově proslulého myslitele, který publikoval desítky knih, jejichž manažerské metody jsou využívány a chváleny lídry současného světa byznysu.

Co může udělat stát, který chce být v budoucnosti úspěšný se svojí vnitřní energetikou. Měl by mít schopnost předpovídat budoucnost? Ne, podle mého názoru to ani není možné. Život a svět, ve kterém žijeme, se mění a je definován povahou změny. Pokud by pan Drucker věděl, co se stane v budoucnosti, vsadil by si pravděpodobně na nějaký fotbalový zápas nebo podal tiket v loterii. Ukazuje se však, že budoucí úspěch se odvíjí od toho, jak se dokážeme ruku v ruce se současnými poznatky, informacemi a znalostmi vypořádat se změnami, které jsou nevyhnutelné. Koneckonců již Charles Darwin, zakladatel evoluční biologie, přišel na to, že nepřežívá ten druh, který je nejsilnější, ani ten nejchytřejší, ale ten, který nejlépe reaguje na změny. A kdy jindy bychom se měli měnit, než v době krize.

Promarnit krizi je hrozná věc. Zdá se, že politici se opět chystají promarnit čas, který jim právě ta současná poskytuje. Velmi málo si dnes uvědomujeme, jak hodně energie definovala rozvoj naší společnosti. Energie je natolik spjatá s naším životem, že by bylo zapotřebí velké fantazie představit si, jak by svět vypadal bez ní. Přitom moderní energie vytvořila nynější prosperitu. Svět, který považujeme za civilizovaný, byl vytvořen z části právě moderní energetikou. Naše prosperita je dána dostatkem energie, která je distribuována ve vhodné formě, ve správný čas, na správném místě a za alespoň trochu přiměřenou cenu. Bez energie přestane být dostupné prakticky vše, co dnes považujeme za běžnou součást našich životů či dokonce přirozené právo. Bez energie bychom přišli o pitnou vodu, potraviny, teplo, hromadnou dopravu, zdravotní péči… Ale energie je spojena i s pojmy, jako jsou svoboda, demokracie, tržní hospodářství či nezávislost. Naše politické a demokratické instituce a občanská práva by v dnešním světy byly ohroženy bez dostatku energie. V takto širokém kontextu bychom o energii měli uvažovat.

Naše civilizace byla stvořena fosilními palivy a její společenské obrysy a technické základy nemohou být přebudovány za deset nebo dvacet let. Energetické přeměny jsou ve své podstatě dlouhodobé procesy, trvají vyšší desítky let a nikoli roky. V současné době je stále přes 80% spotřebované energie vyráběno z fosilních paliv a tento podíl, přes veškerou snahu, zatím i nadále roste. Spotřeba energie se zvyšuje a téměř s jistotou lze tvrdit, že tento trend bude pokračovat i v budoucnosti. Fosilní paliva, která jsou hlavní energetický zdroj dneška, jsou omezená. Technologický pokrok ukazuje na to, že část energetické výroby lze kompenzovat z obnovitelných zdrojů. Důležité je nezapomínat na to, že energetické zdroje jsou alokovány nerovnoměrně a proto i při jejich spotřebě je nutné nahlížet z globální perspektivy.

Fosilní závislost se snažíme měnit, ale masové do důsledků nepromyšlené přijetí nových technologií nenapomáhá jejich rozvoji. Naopak právě Česká republika má s pronikáním nové technologie na trh, v případě obnovitelných zdrojů velmi neblahé zkušenosti. Chyby či opomenuté důsledky zavádění nové energetické technologie zde vedla k velmi negativní reakci. Přitom systém energetické energie bez pilíře založeného na ekologické energii je vratký. 

Energetiku nelze bohužel oddělit od politiky. Politika jako taková je věc ideologie. Pokud se však člověk stane obráncem určitého názoru či ideje, pak je pro něj daleko těžší změnit své postoje. Přesvědčení je nepřítel poznání. V současné době můžeme ve světě pozorovat několik trendů. Jedním z nich je absolutní zavržení jaderné energetiky některými státy a to i těmi velmi průmyslovými. Setkáváme se i se zavržením programovým, kdy některé „evropské“ politické strany mají ve svém obecném programu likvidaci existujících elektráren. Cílem politiky Evropské unie je v oblasti energetiky zabezpečení dodávek energie pro všechny spotřebitele za dostupné ceny a s respektem k životnímu prostředí. Zároveň se unijní energetická politika zaměřuje na snižování závislosti na dovozu energie nebo zdrojů.

To vše souvisí s energetickou bezpečností členských států. Na tomto místě je důležité zmínit, že v současné době není ani zdaleka zaručena energetická bezpečnost členských států. A to navzdory paradoxu, který byl již zmíněn – všichni potřebujeme svítit, topit, jezdit… ale zdá se, že dokud nenastane skutečná energetická krize, budeme považovat elektřinu, teplo a pohonné hmoty za jistotu. A o samozřejmé či ,,jisté“ věci se nezajímáme.

Muselo uplynout dva tisíce let, aby světová populace vzrostla z dvou set padesáti milionů na dnešních sedm miliard lidí. Pro budoucích padesát let se dokonce objevují předpovědi, že tento nárůst může dosáhnout až deseti miliard. Z čeho budou tito lidé žít? A bude svět schopen jim poskytnout dostatek svobody? Historie nám ukázala, že rozhodující podmínkou pro rozvoj svobody, blahobytu ale i jakéhokoliv průmyslu je využití energie. Vše co formuje dnešní civilizovaný svět je založeno na dostatku energie. Fakta o zhoršování životního prostředí přivádí mnoho lidí k úvahám, zda jsou současné energetické trendy udržitelné. Jednou z cest, o kterou bychom měli usilovat, je využívat různé druhy energie. A tedy nevkládat obrazně řečeno všechna vajíčka do jednoho koše. Neměli bychom se spolehnout jen na jediný zdroj energie, ale spíše se naučit, jak různé druhy zdrojů kombinovat a to s co největší efektivitou využití. V tomto a následném období bude nutné být daleko více racionální k našim spotřebitelským návykům, investovat do výzkumu a v souladu s tím nahradit dosluhující výrobní kapacity. Možná, že zažijeme novou renesanci jaderné energie, která v současné době budí hodně skepse a emocí. Možná se objeví další nové energetické zdroje. Jedno je však jisté, to jak se bude vyvíjet energetická situace, bude víc než kdy jindy ovlivňovat i naši svobodu.  

Vrátíme-li se na začátek této krátké eseje, nevíme, co nám přinese budoucnost. Existuje tolik věcí, které mohou vzniknout a zcela změnit tvář současného světa – války, přírodní katastrofy, atd. Nicméně víme, že k budoucnosti energetiky můžeme přispět všichni. A této možnosti bychom se neměli vzdát. Její tvůrci jsme my a je, jen na nás jaká bude.  

více

5.11.2013 Energetika a predčasné voľby 2013: možnosti ďalšieho vývoja

V utorok 22.10. 2013 vyliezli aktivisti zo združenia Greenpeace na strechu Národného divadla v Prahe a protestovali proti prelomeniu ťažobných limitov na Ostravsku. Vybrali si ho preto, aby poukázali na otázku, či by nebolo zbúrané, keby sa pod ním našli zásoby uhlia. Hoci tejto ich správe chýba sociálny rozmer a snaží byť hlavne posledným predvolebným manifestom, poukazuje na nanajvýš aktuálnu tému ďalšieho smerovania českej energetiky.

Práve otázka umelého predlžovania životnosti niektorých dolov (ako je to požadované zo strany vlády od OKD napríklad v prípade dolu Paskov) je výrazným argumentom na severnej Morave. V prípade jeho uzavretia by však štát musel čeliť nielen sociálnej nespokojnosti, ale aj faktu, že by tak odpísal 10% zásob koksovateľného uhlia. NWR sa neoplatí ťažiť, nakoľko sú ceny tlačené dolu expanziou bridlicového plynu v USA, ktoré boli predtým výrazným konzumentom čierneho uhlia. Aj napriek tomuto má firma podľa prezidenta Miloša Zemana zaplatiť predĺženie ťažby do roku 2016, poslúžiť na to majú výnosy z bytového fondu, ktorý získala v rámci privatizácie.
Problematika čierneho uhlia súvisí s ďalšou otázkou: čo robiť, pokiaľ sa ho naozaj vzdáme? Česká republika nie je štát, ktorý je geografickými podmienkami vhodný na výrobu energie s obnoviteľných zdrojov energie. Nevyhnutne sa tak dostávame k otázke nukleárnej energie a dostavby jadrovej elektrárne Temelín. Podľa niektorých hlasov z biznisu by sa s jej výstavbou, respektíve s rozhodnutím o výstavbe malo počkať minimálne rok – dva, kým nebudú jasnejšie podmienky na trhu s elektrinou. Takisto sa očakáva výsledok koaličných jednaní v Nemecku a ďalší vývoj ich energetickej politiky. K týmto hlasom sa v dobe, keď na streche Národného divadla protestovali aktivisti z Greenpeace pridal Krajský súd v Brne, ktorý vydal predbežné opatrenie, na základe ktorého nebude môcť ČEZ uzavrieť zmluvu s prípadným víťazom tendra. Vyhovel tak vyradenej francúzskej spoločnosti Areva a podporil skoršie vyjadrenie ÚOHS. Na rozhodnutie, ktoré malo byť vydané v septembri, sa tak stále čaká a podľa všetkého sa bude čakať ešte niekoľko rokov. Minimálne podľa najnovších vyjadrení generálneho riaditeľa ČEZu Daniela Beneše, ktorý potrebuje, aby boli najprv konkrétnejšie definované regulatívne a legislatívne podmienky investície.
Okrem vyššie spomenutých dvoch konkrétnych problémov sú tu ďalšie oblasti ako dotovanie obnoviteľných zdrojov energie a celé smerovanie energetickej politiky. Osobne to vnímam ako najväčší problém, pretože absencia jasného definovania národného záujmu a následné definovanie priorít nepomáha ani investorom, ani politikom. O názore investorov na danú tému som mala možnosť počuť z viacerých strán a všetci sa zhodujú na tom, že v súčasnosti sa do energetiky v Česku investovať neoplatí. Problémom ale je, že minimálne oblasť elektroenergetiky (napríklad prenosová sústava) investície potrebuje. Čo sa týka postoja politikov, v nasledujúcich odsekoch sa pokúsim zhrnúť postoje najväčších strán pred predčasnými voľbami tento víkend a priblížiť scenáre možného vývoja na základe aktuálnych volebných preferencií.

Sociálni demokrati podporujú výstavbu nových blokov jadrovej elektrárne Temelín a predĺženie životnosti zostávajúcich blokov až do roku 2060, v prípade JE Dukovany do 2042. Podmienkou je národohospodárska výhodnosť pre ČR. Chcú rozšíriť technológiu kombinovanej výroby tepla a elektriny a celkovo zrekonštruovať a zmodernizovať české teplárenstvo. Prednosť v výrobe by pritom malo mať uhlie pred ostatnými zdrojmi. V oblasti diverzifikácie zdrojov sa snažia o nahradenie ropy inými technológiami, predovšetkým zemným plynom.
KDU-ČSL chce bezpečné využívanie jadrovej energie, no bez štátneho dotovania konečnej ceny, podporuje ako výstavbu nových blokov JE Temelín, tak predĺženie životnosti JE Dukovany. V oblasti OZE strana požaduje rozširovanie KVET, vrátane mikrogenerácie, rozvoj elektromobility a takisto výstavbu malých prečerpávacích elektrární. Snažia sa o štátnu kontrolu cenotvorby.
ODS odmieta ďalšie záväzky na navýšenie podielu výroby elektrickej energie z OZE a odvoláva sa pritom na priemyselnú základňu ČR. Požadujú dostavbu JE Temelín a predĺženie životnosti JE Dukovany. Čo sa týka otázky ťažby uhlia, chcú dosiahnuť dohodu ťažobných spoločností, občanov a štátu. V oblasti závislosti na dovoze chcú väčšiu mieru diverzifikácie a tak postupne zvyšovať energetickú bezpečnosť.
Zelení chcú skrz investície do nových perspektívnych odvetví, ako šetrné technológie a obnoviteľné zdroje energie vytvoriť nové pracovné miesta. Zároveň sa snažia o ochranu obcí ohrozených ťažbou uhlia, uránu či možnej ťažby bridlicového plynu. Odmietajú verejnú podporu pre investície ČEZu (tradične sú proti dostavbe jadrovej elektrárne Temelín) a podporu kombinovanej výroby tepla a elektriny z uhlia alebo plynu. Závislosť na rope chcú riešiť podporou elektromobilov.
TOP 09 považuje energetiku za strategické odvetvie a v súvislosti s tým požaduje nový, optimálny energetický mix, vrátane využitia JE a OZE. Nesmie to ale zasahovať do konkurencieschopnosti krajiny. Strategické energetické firmy, ako ČEZ, by mali zostať vo vlastníctve štátu. KSČM chce zvyšovanie podielu obnoviteľných zdrojov energie na energetickom mixe, no bez ďalších štátnych dotácií. Podporujú dostavbu a predĺženie životnosti oboch jadrových elektrární a chcú tak znížiť spotrebu uhlia. S tým súvisí aj snaha o obmedzovanie ťažby surovín.
ANO vystupuje s požiadavkou revidovania systému podpory OZE a dohľadu nad používaním jednotlivých surovín, najmä požadujú zníženie vývozu a obranu domácej produkcie uhlia. Dostavbu Temelína žiadajú len zo zdrojov ČEZ, bez ďalších garancií dotácií občanmi. Takisto chcú predĺženie životnosti JE Dukovany.
SPOZ sa snaží o aktualizáciu štátnej energetickej koncepcie a o využívanie jadrových zdrojov, no spoločne zo zdrojmi na báze fosílnych palív. Požadujú dostavbu Temelína, Dukovan a možnosti výstavby ďalšej JE. Úsvit požaduje ročnú diskusiu na tému energetiky a budúcnosti štátnej energetickej koncepcie, chcú aby štát podporoval energetickú sebestačnosť domácností, no bez ďalších dotácií.
Takmer všetky strany, s výnimkou zelených, sú za dostavbu JE Temelín, odmietajú však štátne garancie ceny. Je teda otázne, ako chcú túto investíciu bez štátnej podpory dosiahnuť, je ale isté, že nech voľby vyhrá hocikto, Temelín bude témou. Menšia zhoda u panuje v oblasti používania uhlia, ktoré tradične do energetického mixu ČR patrí. ODS, SPOZ a TOP09 sú skôr pre jeho využívanie, ČSSD, KSČM, ANO a KDU-ČSL chcú postupné obmedzovanie. Výrazne proti sú len Zelení. Tu narážame na výsledky aktuálnych predvolebných prieskumov: pokiaľ naozaj zvíťazí Sociálna demokracia a bude chcieť vytvoriť koalíciu s SPOZ, KSČM, či ANO, nezhodnú sa nielen na financovaní Temelínu (u ktorého ČSSD pripúšťa vedomie si rizík ako štátne dotácie) ale hlavne v otázke prelomenia ťažobných limitov. Pravica takisto nie je jednotná. 
Takisto sa strany líšia v otázke využívania OZE. ODS prisľúbenie akýchkoľvek ďalších záväzkov výrazne odmieta, TOP09 hovorí o ich využívaní ale bez dopadu na konkurencieschopnosť. Tradične OZE podporujú Zelení, vo volebnom programe KDU-ČSL táto téma takisto výrazne rezonuje. Ostatné strany sa zhodujú na ich podpore, ale bez štátnych dotácií.
V programoch všetkých strán chýba podľa môjho osobného názoru premyslenosť a dlhodobý výhľad. Toto je charakteristické pre celú českú energetickú politiku – absencia národného záujmu a na základe toho definovanej štátnej energetickej koncepcie. Po voľbách by okrem Temelína alebo zmeny systému dotovania OZE mala byť toto téma číslo jedna, nakoľko bez jasného smerovania budúcej politiky krajina nedosiahne stupeň investičnej a podnikateľskej dôvery dostatočný na spustenie ďalších investícií, ktoré rozvodná sústava tak zúfalo potrebuje. více

14.8.2013 New act to prohibit the extraction of shale gas in CZ

The discovery and the beginnings of extraction of shale gas have raised hopes about energy independence in many countries around the globe. In the United States particularly, shale gas has meant an essential change in its energy policy turning the country from a gas importer to a gas exporter and boosting industry on top of that. In Poland, there was a great initial enthusiasm, unleashed by the estimates that the country was sitting on the largest shale gas reserves in Europe, and in expectations of decreasing energy dependency on Russia and cutting greenhouse gas emissions. Nevertheless, in the wake of a new legislation, the biggest companies quit the country saying that the regulation is too strict, especially in regard to the difficulty of extraction in Polish geological conditions. 

In the Czech republic, the extraction of shale gas is only in the state of considerations and research and according to the Ministry of Environment, there are “no known bearings of shale gas in the Czech Republic yet.” Even so, it already creates fierce discussions and political disputes.

A new legislation proposal, called the Act that prohibits the use of methods of hydraulic fracturing during geological works and mining activity, and about the change of some related laws (Act that prohibits hydraulic fracturing of rocks) (see here), which was proposed by a group of senators in June last year, aims to ban the extraction and research of shale gas.  

According to the former Prime Minister, Petr Nečas “the extraction of shale gas in the Czech republic is not on the agenda at the moment, and will not be, until a proper legislation has been approved in cooperation with the local authorities.” The local authorities together with the senators however are calling for prohibition of all research and extraction. Petr Mědílek, the mayor of Červený Kostelec, adds: “We prefer for all extraction and research to be prohibited completely.”

The 3 Ps: Purpose, proposal and the President

The purpose of this act is supposed to be the protection of nature and landscape. It thus, in the original version, prohibited all methods of hydraulic fracturing used to extract mineral resources, and especially during geological works and mining activity at any scale. Therefore, the purpose of the law was not to prohibit the extraction in itself, or the extraction of shale gas or hydrocarbons, but to prohibit particular method. 

When the proposal was sent to committees, they proposed slight modification to the act in a way that it no longer prohibits the hydraulic fracturing in general, but rather it prohibits the use of hydraulic fracturing during the research and extraction of shale gas in particular. 
The reason for banning hydraulic fracturing, which is used especially to find and extract shale gas and hydrocarbons, lie in the ecological issues and dangers it can cause. These risks include earthquake, water and soil contamination, explosions, unknown contents of the chemicals used, high water consumption, irreversible landscape changes, and radioactivity leakage. The risks have also been highlighted by President, Miloš Zeman, who stated that “the shale gas extraction is not suitable for a country so densely populated such as the Czech Republic.” 

A real impact?

According to the proposed law, the bearings shall be divided into three types. First, bearings that can be extracted without the use of these methods, second, bearings where hydraulic fracturing is the only possible method now, but other methods shall be possible in the future, and third, supplies where no other method of extraction will be possible at any time. The second type of bearings will be registered as protected bearing area, and will be open in case a different method is discovered. The lastly mentioned bearings cannot be counted upon and will be not registered as bearings at all.
The proposal claims to be based on an EU directive, which guarantees member states the right to refuse to grant permission for extraction. A special act regulating the control, sanctions and enforcement of this law is to be issued. Shall the law be disobeyed; the Ministry of Environment can impose fine up to one million Czech crowns (40. 000 EUR). The proposers do not expect any impact on the national budget or on the business environment.

What to expect next?

Future negotiations of the act have now been postponed in order to wait for the approval of the State Raw Materials Policy, which has been delayed due to a critique from the Ministry of Environment and some environmental organizations and due to pending amendment to the Mining Act. The reason behind this is particularly the expectation that the Chamber of Deputies will not approve any law that would go against the Government´s energy policy. 

However, In any case, we can expect that once finalized, the Senate will agree upon the legislation, as the Senators are mostly local politicians who often find themselves under a lot of pressure from their voters. According to the “Not in my backyard” rule, the locals do not want any research or extraction in their area, and expect the Senator to take care of it. This is further supported by the mayor´s and local politicians from towns, who are afraid that the extraction could take place in their neighborhood. As Šárka Endrlová, the Mayor of Beroun, says: “Postponing the legislation is no solution.” 

The current caretaker government however does not plan to decide the State Raw Materials Policy or related State Energy Concept. According to the Prime Minister, Jiří Rusnok, they want the new government with a proper political mandate from the upcoming early elections to make a decision of such an impact. Whoever will be the winner, it is clear that it is the government who will make the decision and not the Senate. In energy policy plays the Senate only a minor role, but any future government would have to cope with the opinion of local administrations on shale gas research and extraction. více

24.7.2013 Real-life options for military energy self-sufficiency

V časopisu Energy Security Forum vydávaném NATO Energy Security Centre of Excellence vyšel článek o možnostech energetické soběstačnosti pro vojenské základny od členky IEE Zuzana Mjartanové. Článek shrnuje možnosti zdrojů pro základny, od obnovitelných zdrojů až po technologii micro-grids, jejich finanční rentabilitu, stabilitu a možnost technického provedení. více

22.7.2013 Jaký dopad na energetickou strategii EU mají OZE?

V elektronickém časopise Mezinárodní politika vydávaném Ústavem mezinárodních vztahů Praha vyšel odborný článek člena IEE Rostislava Morice na téma politiky EU v oblasti obnovitelných zdrojů, jejich dopadů a srovnání OZE s konvenčními zdroji.

Článek můžete shlédnout na následujícím odkaze. více

7.7.2013 Nemecká Energiewende a reálne šance jej (ne)úspechu

Spolková republika je v Európskej únii jedným z lídrov vo výrobe elektrickej energie z obnoviteľných zdrojov s podielom 25% v energetickom mixe. Plánuje popritom ďalšie zvyšovanie tohto čísla, pri ktorom vyvstáva otázka, či je tento postup udržateľný a vôbec možný.

Nemecká tvrdohlavosť voči využívaniu jadrovej energie je všeobecne známa už dlhšiu dobu. Prvé plány na Atomausstieg, vypnutie atómových elektrární boli uzákonené červeno-zelenou vládou Gerharda Schrödera v roku 2002, no nakoniec od nich koalícia Angely Merkelovej v roku 2010 ustúpila a presadila predĺženie životnosti elektrární. Po nukleárnej katastrofe vo Fukušima Daichii sa vláda priklonila k pôvodnému plánu, s pôvodnými dátumami, no pridala sa druhá rovina – Energiewende, zmena štátnej energetickej koncepcie a hlavne obrat k zelenej energii. Medzi ciele nemeckej energetickej a klimatickej politiky patrí zníženie emisií skleníkových plynov o 40%, zvýšenie podielu obnoviteľných zdrojov vo výrobe elektrickej energie na 35% a zároveň zníženie spotreby o 10% do roku 2020. Pri pohľade na momentálnu ekonomickú situáciu v EU a Nemecku sa však ako reálny javí len posledný menovaný cieľ.

Uskutočneniu Energiewende bráni hneď niekoľko faktorov. Prvým je cena energie vyrobená z obnoviteľných zdrojov. Hoci variabilné náklady na výrobu elektrickej energie sú minimálne, fixné náklady a počiatočná investícia výrobu energie značne predražujú. V súčasnosti je cez 2200 nemeckých firiem oslobodených od platenia ekologickej dane, čo znamená, že cenu elektrickej energie z obnoviteľných zdrojov dotuje štát (a ostatné firmy a bežní spotrebitelia). Voči tomu sa samozrejme už dlhšiu dobu ozýva kritika, ktorá tvrdí, že toto riešenie nie je ani pre jednu stranu dlhodobo udržateľné. Veľké energetické závody hovoria o nerentabilnosti výroby elektrickej energie za súčasných cien, na druhej strane sa aj napriek dotáciám ozývajú hlasy z priemyslu, ktorý je kvôli vysokým nákladom nútený uvažovať o presune veľkých podnikov za hranice Spolkovej republiky. Federácia nemeckého priemyslu už varovala vládu, že pokiaľ nedostane náklady spojené s prechodom na obnoviteľné zdroje pod kontrolu, bude to mať za následok odchod čoraz väčšieho počtu firiem. Problémom tu nie je len stúpajúca cena energie v Nemecku, ale aj revolúcia bridlicového plynu v USA, ktorá znižuje ceny energie (najmä zemného plynu, ktorá je na cca tretinovej úrovni voči cenám v SRN) a prispieva tak k väčšej konkurencieschopnosti amerických firiem voči ich nemeckým protikladom.

Druhým problémom je extrémna nestabilita dodávok energie. Obnoviteľné zdroje majú pri pripájaní do siete prednosť, čo nie je zlúčiteľné s chodom nukleárnych a uhoľných elektrární. Nemecko nemá vybudované systémy prečerpávacích vodných elektrární ktoré by mohli vyrovnávať rozdiely vo výrobe a spotrebe a navyše mu chýbajú prenosové kapacity v severno-južnom smere. Prúd tak čoraz častejšie preteká aj do okolitých krajín, najmä Poľska a Česka, čo si vyžaduje nákladné zásahy dispečerov. Celkovo je ešte stále energetická infraštruktúra prispôsobená výrobe z niekoľkých veľkých centrálnych zdrojov. Pokiaľ chce Nemecko aj naďalej pripájať do siete obnoviteľné zdroje, musí urýchlene dostavať chýbajúcu prenosovú sústavu a namiesto uhoľných elektrární využívať elektrárne paroplynové, ktoré sú schopné rýchlo sa prispôsobiť dopytu. Tie sú však omnoho drahšie ako hore uvedené zdroje, čím sa opäť dostávame k bodu jedna.

Výpadok energie z atómových elektrární momentálne pokrývajú uhoľné elektrárne, čo sa priamo dostáva do sporu z bodom 2 v nemeckej energetickej koncepcii. Emisie CO2 sa aj napriek zapojeniu obnoviteľných zdrojov neznížili ale v minulom roku stúpli o 2,5 %. Ako riešenie sa ponúka dovoz energie zo zahraničia alebo transformácia domácej výroby. To v praxi znamená zapojenie ešte väčšieho počtu obnoviteľných zdrojov (problém štruktúry prenosovej štruktúry) alebo využívanie nízko emisných paroplynových elektrární. Týmto sa dostávame k otázke energetickej bezpečnosti: buď sa Nemecko stane závislým na dovoze energie alebo primárnych energetických nosičov. V druhom prípade by sa pravdepodobne jednalo o dovoz ešte väčšieho množstva zemného plynu z Ruska, čo by mohlo viesť k zmene geopolitickej situácie na kontinente.
Pri pohľade na vyššie uvedené body je teda otázne, či má nemecká Energiewende jasnú budúcnosť. To sa koniec koncov ukáže aj po septembrových voľbách do Spolkového snemu. Kancelárka Angela Merkelová už viac krát avizovala, že v prípade získania tretieho mandátu sa bude viac zaoberať otázkou dotovania obnoviteľných zdrojov a cien energie pre veľké podniky. Až potom sa ukáže, či sa plánované odpojenie všetkých nukleárnych elektrární naozaj uskutoční a či Nemecko prejde na nový systém výroby elektrickej energie. více

6.7.2013 Spor o solární panely - další z problémů energetiky EU

Obnovitelné a nefosilní zdroje nemají v Evropské unii v poslední době příliš na růžích ustláno. Ambiciózní plány na ochranu klimatu se poměrně rychle rozpadají každým dalším politickým krokem ať už na úrovni klíčových států či na úrovni Unie jako takové. Jedním z posledních pomyslných hřebíčků do rakve je spor o dovoz čínských fotovoltaických produktů mezi Evropskou komisí a Čínou, který nyní hrozí přejít v otevřenou obchodní válku. Spor může mít zásadní dopad na instalace fotovoltaiky po celé EU a tím pádem i na cíle v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů a snižování emisí skleníkových plynů.

Spor začal relativně mimo pozor veřejnosti. 6. září 2012 zahájila Evropská komise vyšetřování čínských firem na základě podezření evropských (především německých) společností spojených ve sdružená EU ProSun (celkem 47 firem, většinou ne oficiálně známých), které tvrdily, že ceny krystalických fotovoltaických destiček, článků a modulů jsou výsledkem dumpingu. K tomuto řízení bylo 8. listopadu téhož roku zahájeno paralelní protidotační řízení. Obě řízení postupem času vzbudila rozruch především mezi dovozními a instalačními firmami, které označily případné uvalení cel na čínské produkty za potenciálně likvidační a škodící konkurenceschopnosti fotovoltaiky vůči jiným energetickým zdrojům. Firmy nesouhlasící s uvalením cel si také založily své sdružení, tentokrát AFASE (Aliance za dostupnou solární energii), která má v současné době přes 700 členů napříč Evropskou unií.

AFASE se své kampani proti clům zaměřilo na škody, které by jejich uvalení Evropské unii přineslo, a na argumenty, proč jsou mnozí evropští výrobci nekonkurenceschopní. Podle Aliance by případné uvalení cel v hodnotě 60 % a více vedlo během tří let až ke ztrátě přes 200 000 pracovních míst v Evropě, především mezi instalačními firmami, ale také např. mezi výrobci výrobního vybavení, jeho součástí, nebo dodavatele surovin. Téměř 70 % hodnoty fotovoltaického dodavatelského řetězce na trhu EU totiž vzniká v Evropě (od dodávání výrobních přístrojů až po instalace) Evropští výrobci podle AFASE nejsou konkurenceschopní nikoliv proto, že by byli Číňané nějak štědře dotováni, ale proto, že Evropané nejsou schopni dosáhnout takových úspor z rozsahu, měli nasmlouvané dlouhodobé kontrakty na nákup polysilikonu, jehož cena však strmě klesala, a v neposlední řadě nedostatečně investovali do nových efektivnějších výrobních kapacit. 

Ačkoliv jsou čínské obchodní modely a podíl státu na rozvoji průmyslu dlouhodobě diskutabilní, zmíněné faktory podle dostupných informací hrají nezanedbatelnou roli. Např. ceny polysilikonu poklesly z více než 345 dolarů za kilogram v roce 2008 na méně než 19,5 dolarů za kilogram začátkem roku 2012. Podobně je tomu u výrobních kapacit a tedy úspor z rozsahu. Zatímco před solárním boomem v roce 2007 měli němečtí výrobci dohromady výrobní kapacitu přibližně 1,1 GW a čínští 2,1 GW, v roce 2011, kdy byly německé výrobní kapacity nejvyšší, dosahovaly pouze 2,2 GW, zatímco čínské 25,8 GW (dle Bloomberg New Energy Finance Leadership Forum Solar). Problémy některých čínských firem jako je např. Solarworld ukazují, že čínské výrobní kapacity jsou téměř jistě předimenzované a pokles poptávky tak může pro firmy mít fatální následky. Na druhou stranu je logické, že tyto obrovské kapacity umožňují významné úspory z rozsahu při dostatečné výrobě.

Spor komplexně míchá politickou a obchodní dimenzi. Když 18 členských států EU hlasovalo začátkem června proti uvalení provizorních cel, evropský komisař pro obchod Karel De Gucht oznámil, že se některé členské státy nechaly Čínou zastrašit a že Komise uvalí cla tak jako tak. Dle hlasovacích procedur EU by se totiž proti uvalení cel musela vyslovit kvalifikovaná většina států, aby rozhodnutí bylo pro EK závazné. Jelikož však některé velké státy (Itálie, Francie) byly pro uvalení cel, rozhodnutí závazné nebylo. Tlak členských států, ať už z jakéhokoliv důvodu, však na Komisi přeci jen nějaký vliv měl. Uvalená cla ve výši 11,8% na dva měsíce jsou přibližně čtvrtinová oproti předchozím plánovaným. 

Spor je nyní ve své horké fázi. Pokud nedojde do začátku srpna k dohodě mezi představiteli Komise a čínskou vládou, budou cla automaticky zvýšena průměrně na 47,6 % a budou trvat až do prosince, kdy o nich budou definitivně rozhodovat členské státy. Dopady na evropskou fotovoltaiku jsou tak stále nejisté. Pro ilustraci, v České republice je možné hovořit přibližně o 4 000 pracovních místech v tomto odvětví a parita sítě, tedy konkurenceschopnost zdroje bez státních subvencí, je očekávána někdy kolem roku 2016 či 2017. Výrazné zdražení díky clům by toto datum pravděpodobně výrazně posunulo. Ambivalentnost evropského rozhodování tak zatím trvá, jelikož jen obtížně je možné chtít na jedné straně nedotovanou zelenou energii a na straně druhé tento cíl protekcionistickými zásahy uměle a vědomě oddalovat.  více

3.3.2013 Vyplatí se podpora biopaliv?

Původní plán Evropské unie požadoval podíl 10 % biopaliv v dopravě do roku 2020. Tento postoj je v poslední době přehodnocován a v následujících odstavcích by se čtenář měl dozvědět informace, které by mu měly pomoci s vytvořením vlastního názoru na podporu biopaliv.
V první řadě je nutno zmínit proč se Evropská unie rozhodla podporovat biopaliva. K nejdůležitějším důvodům patří probíhající klimatické změny, snaha snížit vysokou závislost zemí EU na dovozu ropy a podpora zaměstnanosti především v oblasti zemědělství.

Mezi hlavní argumenty proti podpoře biopaliv patří:
1. Půda, která se využívá pro pěstování plodin k produkci biopaliv, může sama o sobě absorbovat skleníkové plyny. V tomto případě se jedná především o kácení pralesů v jihovýchodní Asii za účelem produkce palmového oleje. Zde se nabízí řešení vykupovat pouze biopaliva nebo suroviny na jejich výrobu pěstované na nevyužívané nebo degradované půdě.
2. Možnost zvýšení ceny potravin v důsledku pěstování plodin pro výrobu biopaliv místo plodin pro výrobu potravin.
3. Dále se nabízí otázka, zda by finanční prostředky na podporu výroby biopaliv nebyly efektivněji použity na projekty úspory energií.

Jak se stavíte k podpoře biopaliv Vy? více

27.2.2013 Budoucnost břidlicového plynu v USA a EU

Břidlicový plyn (ang. shale gas) představuje v současné době jednu z možností, jak mohou země EU a USA zvýšit svoji energetickou bezpečnost a snížit závislost na dovozu plynu (v případě EU např. z Ruska).
Břidlicový plyn je zemní plyn vázaný hluboko v usazených horninách, které vznikly z nánosů bahna s příměsí organického materiálu (rostlinné a živočišné zbytky) na dně prehistorických moří. Těmto horninám se říká břidlice.
Většina dosavadní světové produkce zemního plynu pochází z relativně snadno těžitelných nalezišť, kterými jsou bubliny plynu uvězněné pod stropem z nepropustné horniny. Tento plyn se postupně uvolňoval ze spodních organických vrstev a pronikal propustnými horninami směrem nahoru.
Procesu těžby břidlicového plynu se říká hydraulické štěpení (ang. hydraulic fracturing nebo hydrofracking). Při hydraulickém štěpení se do vrtu pod tlakem napumpuje velké množství vody a písku s malou příměsí různých chemických přísad. Vysoký tlak vody v břidlici vytvoří trhliny, písek je pak podrží otevřené i po odčerpání vody a zemní plyn pak může takto vytvořeným systémem kanálků unikat vrtem vzhůru.
Břidlicový plyn představuje dneska přibližně 20 % produkce plynu USA, s výhledem na 50 % v roce 2035. Rozvoj technologií a nová naleziště zvýšily předpokládané zásoby plynu z 30 na 100 let při dnešní spotřebě.
Situace ohledně těžby břidlicového plynu je značně rozdílná v USA a EU. V následujícím odstavci je popsáno 6 možných důvodů úspěchu těžby v USA a 6 možných důvodů neúspěchu těžby v EU.

USA
1. včasné objevení ložisek břidlicového plynu a zajištění jejich pronájmu
2. snižování nákladů těžby z důvodu dlouhé historie těžby od roku 1825
3. malý odpor samospráv vzhledem k nízké hustotě obydlení a vysoké podíly na výnosech těžby pro místní obyvatelstvo
4. nedostatečně zformované spolky pro ochranu životního prostředí
5. výhody z exitující infrastruktury potrubí
6. silná politická podpora (např. ve formě daňových prázdnin)

EU
1. krátká historie výzkumu nalezišť břidlicového plynu od roku 2009
2. nepříznivý postoj residentů vůči těžbě, včetně vysokého povědomí o problémech spojených s těžbou
3. nedostatek vybavení pro těžbu břidlicového plynu na území EU
4. velká spotřeba vody při těžbě, která by musela být odejmuta z dnešní spotřeby
5. vyšší náklady pracovní síly a environmentální omezení
6. nedostatek politické vůle k podpoře těžby (s výjimkou Polska)

Tento článek nemá v úmyslu vytvářet jakýkoli názor na těžbu břidlicového plynu, pouze ukázat jisté faktory, které ji mohou ovlivnit.

Jak se stavíte k těžbě na území EU/ České republiky Vy?  více

Stránkování

<1 2 3 4
 
 

Energetika v událostech

 

 

 

 

IEE na Facebooku 

 

Twitter

 

 

Partneři