Články

11.11.2014 Smart grids?Ano, ale v Česku nejdřív za 10 let

Zůstat 20 let v jednom odvětví v podstatě znamená, že jste inventární číslo. V současnosti působí Šárka Vinklerová jako manažerka organizační složky společnosti Slovenské elektrárne, a.s. v České republice, předtím prošla firmami jako ČEZ či Korlea Invest. Slovenská firma, o které je v současnosti slyšet hlavně v souvislosti s prodejem majoritní části jejich akcií, přišla na český trh v roce 2009 a zákaznicky částečně čerpala ze zkrachovaného Moravia Energo (stručnou historii si můžete pročíst třeba zde). Dnes jí v objemu dodávek patří 4. místo v republice, většina jejich zákazníků jsou velké firmy.

Mateřská společnost ENEL je druhým největším dodavatelem elektřiny v Evropě, působí v 46 zemích a nejsilnější pozici má ve Španělsku a v Jižní Americe. Proto je potřeba se na tolik diskutovaný odprodej podílu v Slovenských elektrárnách dívat s nadhledem – pro skupinu ENEL to ani zdaleka nemá takový význam, jaký mu je přisuzován v Česku a na Slovensku. Kromě toho je stále problematická otázka dostavby jaderné elektrárny Mochovce, dokončena by měla být v letech 2016-2017.

Skupina ENEL je celosvětově jediná, která reálně provozuje smart grids, kromě toho se dlouhodobě věnuje programům pro zvyšování energetické účinnosti. Proces zavádění inteligentních sítí je běh na dlouhou trať, jenom v Itálii trval 6 let. V Česku se Slovenské elektrárny soustředí hlavně na programy šetření energií jako inteligentní osvětlení, prvky chytrých sítí zavádějí jenom v malé míře. Funguje například inteligentní měřič Energomonitor, na základě kterého může zákazník vidět v reálném čase jeho spotřebu a snižovat tak např. proudovou hodnotu hlavního jističe – tedy svoje poplatky. Na základě měření si tyto hodnoty upravila až polovina uživatelů Energomonitoru. Rovněž umí zařízení „obsluhovat“ domácnost po zásuvkách. Na osvětlení se společnost soustředí kvůli existenci firmy ENEL Sole, která vyvíjí vlastní inteligentní lampy.

Jak je možné, že různé dodavatelské firmy na maloobchodním trhu mají tak odlišné ceny, přičemž ty malé mají zpravidla ceny nižší? Dle Šárky Vinklerové leží důvod v absenci risk managementu, který musí velké firmy poslouchat. Velké společnosti musí reálně předem usmlouvat 80 – 85 % dodávky, risk manažeři jim nedovolí držet otevřené pozice až do data dodání, i když by cena elektřiny mohla jít dolu. Stát by se totiž taky mohlo, že poroste. Malé firmy podobný risk podstupují často, na příkladu již zmiňované Moravia Energo se ale ukázalo, že se to ne vždy vyplatí. Pro koncové zákazníky ale skutečnost, že dodavatel zkrachuje, neznamená tolik. Pokud by se tak skutečně stalo, distributor oznámí zákazníkovi, že je v režimu nucené dodávky a musí si vybrat nového dodavatele. Důležité je se vždy zavázat na dobu neurčitou – kdy se v případě změny ceny dá přejít ke konkurenci, v případě smlouvy na dobu určitou to tak jednoduché není.

Mnoho firem dnes kromě obchodování s elektřinou začíná obchodovat i s jinými komoditami, mimo jiné se zemním plynem. Vinklerová v této oblasti nevidí žádnou konkurenční výhodu firem zabývajících se primárně obchodem s elektrickou energií. Experti, kteří ve firmách pracují, mají technický a ekonomický základ v obchodování s elektřinou, ten se diametrálně liší od zemního plynu. Expertíza a portfolio zákazníků se stejně musí budovat od začátku. V závěrečné diskuzi zazněl mimo jiné argument pro dostavbu jaderných elektráren. Mnozí tvrdí, že máme elektřiny dostatek, místy přebytek (jak v ČR, tak na Slovensku). Máme ale taky relativně starou základnu úhelných elektráren, která bude muset být o 10 let odstavena ze sítě. V momentě, kdy nebudou nové elektrárny dostavěny, bude na trhu deficit a cena půjde prudce nahoru. A v takové situaci se pak vyrábět elektřinu z jádra oplatí. více

5.8.2014 Drony všude kam se podíváš

Současná doba přináší stále nová inovativní řešení mnoha činností, které jsou prozatím ovládány námi, lidskými bytostmi. Budoucnost ovšem míří jiným směrem. Drony byly do nedávné doby využívány zejména armádou, nicméně pokrok nelze zastavit a tito „pomocníci“ se pomalu ale jistě stávají součástí našich každodenních životů. 

Dron, nazývaný občas také robotický kolibřík využívaný armádou, testovaný poštovními a dodavatelskými společnosti při doručování pošty nebo balíků, sloužící jako minikamera při natáčení propagačních videí a různých záběrů pro televizní studia, pomocník záchranářů při hledání pohřešovaných osob, či jako průzkumník terénu, nápomocný i v zemědělství nebo jako hlídač poruch elektrického vedení energetických společností a přenosových soustav.

Tento robot představující obrovský potenciál pro vývojářské společnosti je veden pomocí zmenšených elektronických zařízení, které jsou schopny rozpoznat sklon a pohyb stroje, nesmí samozřejmě chybět GPS fungující pro navigaci. Tyto funkce dokáží zpracovat nakumulované informace o poloze a pohybu stroje a tím se dokáže dron správně pohybovat. Tyto drony se dají dále naprogramovat na specifické úkony, kterým mají sloužit. 

Pro energetický sektor jsou tito pomocníci jedno z řešení, kterým se dá zefektivnit provoz přenosových a distribučních soustav, proto v současné době vývojářské společnosti aktivně pracují na rozvoji a zavedení těchto dronů do provozu. Díky využití robota bude zajištěno plynulé monitorování provozu elektrického vedení v terénu, prozkoumání dané poruchy a stavu oblasti. Drony tak mohou významně pomoci u oprav vedení při přírodních katastrofách, které danou oblast mohou zasáhnout i při každodenním monitorování stavu vedení. 

Pro nás, smrtelníky se zdají tyto ideje zatím jako zvuk budoucnosti, ale skutečnost je už zcela jiná. Ve zprávách z dubna 2014 uvádí americký The Electric Power Research Institute, že distribuční společnosti na území USA v současné době již tyto drony využívají, zejména právě při zásahu přírodních katastrof. Ani Evropa ovšem nezůstává pozadu. Z červnové zprávy letošního roku se můžeme dozvědět, že německá společnost RWE již také těchto zařízení využívá. Společnost RWE byla v tomto směru dokonce oceněna ze strany The German Insititute of Management za aplikaci „hexcoptéry“ Aibot X6, kterou využívá distribuční společnost Westnetz GmbH vlastněná ze sta procent společností RWE. Další analýzy prokázaly, že drony lze využít dále při měření úniku radioaktivity, či jako pomocníka při různých činnostech souvisejících s výrobou elektřiny v elektrárnách. Další oblastí energetiky, která muže využívat tato zařízení je i plynárenství, jelikož pomocí dronů lze monitorovat unikání plynu.  více

4.7.2014 EU vs. výroba elektřiny

Současné evropské otázky velmi úzce souvisí i se situací v České republice. S nástupem nové vlády byly nastíněny pochybnosti o energetické soběstačnosti našeho státu v budoucích letech. Dnes je Česká republika schopna zajistit potřebnou dodávku a je schopná i energii exportovat do dalších zemí. Jen v loňském roce činil export okolo 17 TWh. Ač toto číslo i s ohlédnutím do let minulých, zní pozitivně, nelze být stejně pozitivní ve výhledech do příštích let. Hlavní otázkou je jakým směrem se výroba elektřiny pod dohledem vlády, příslušných orgánů a společností ubere. Budou to obnovitelné zdroje či zdroje tradiční, např. jádro? Z předchozích analýz vyplývá, že využití obnovitelných zdrojů a pozastavení využití jaderné energie může způsobit, že naše republika nebude mít dostatečné zdroje pro zajištění poptávky elektrické energie. Obnovitelné zdroje v našich zeměpisných polohách vzhledem k výkyvům počasí nejsou schopny pružně reagovat na potřeby trhu. V tomto případě by trh a jeho potřeby nepodporoval výrobu elektrické energie a nastal by tak převis poptávky nad nabídkou. Česká republika by se poprvé v historii českého i předchozího československého státu stala importérem elektrické energie. Tento kritický scénář je predikován okolo roku 2025. I tuto otázku budou muset zástupci naší země při stanovování metodologie výrobní rovnováhy vyřešit při jednáních se sdružením operátorů trhu s elektřinou. 

Pro odpovídající rozvoj je opravdu velice důležité vyvinout správný model předpovědí, který bude prověřovat budoucnost dodávek elektrické energie. Dnes se Evropa potýká s výkyvy a nepřesnostmi, které jsou způsobeny vývojem výroby z obnovitelných zdrojů. A zde právě nastává problém při zajišťování přeshraničních dodávek. Jako klíčové je ze všeho nejvíce správné zpracování dat vývoje trhu. Ačkoliv se zdá tato poznámka jako samozřejmost, bohužel, právě s touto samozřejmostí jsou v současné době spjaty diskutované problémy. Při samotném modelování různých úrovní reakcí trhu je důležité nastavení potřebných nástrojů. Tyto nástroje slouží k zajištění konkrétních služeb v krátkodobých i dlouhodobých časových horizontech. Evropa by poté byla schopna zajistit výrobní rovnováhu dosaženou pružnou reakcí trhu na konkrétní výrobu, která by odpovídala požadovaným potřebám dané poptávky. více

27.5.2014 Je potřeba obávat se rusko-čínské dohody?

Po deseti letech vyjednávání podepsali minulý týden Gazprom a čínská CNPC 30-letý kontrakt na dodávky zemního plynu v hodnotě 400 miliard dolarů. EU a USA, které se již několikátý měsíc snaží vyřešit probíhající Ukrajinskou krizi, to rozhodně nepřidalo na optimismu. I přes to má ale dohoda spíš symbolický než strategický význam – Gazprom evropské zákazníky stále potřebuje.

Krátkou analýzu o dopadech podepsání dohody napsala pro portál energia.sk členka IEE Zuzana Mjartanová. Sumarizuje současnou situaci Gazpromu, vztahy s EU a scénáře, které by mohli nastat. Celý článek je na stránkách portálu zde.  více

13.4.2014 Zrušení tendru na JE Temelín

Ve čtvrtek 10. dubna byl 5 let po jeho vyhlášení zrušen tendr na jadernou elektrárnu Temelín. I když to nebyl krok nijak neočekávaný, podařilo se mu opět raz rozproudit veřejnou debatu o směřování a budoucnosti české energetiky.

Pro Český rozhlas plus se kromě ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka a člena představenstva Škoda JS Josefa Perlíka k tématu vyjádřila i členka IEE Zuzana Mjartanová. Vysvětlila, co způsobuje, že se ceny silové elektřiny drží tak nízko, jak dlouho dopředu dokážeme odhadnout vývoj ceny EE (na burzách) a jaký vliv má na českou energetiku dění v okolních krajinách. Výběrové řízení dle ní zbytečné rozhodně nebylo, jelikož proběhlo mnoho přípravních prací, na které se dá v budoucnu navázat. Zrušení tendru minimálně poukázalo na problémy velkých evropských energetických společností, mezi které ČEZ bezpochyby patří. Když tyto firmy nebudou mít dostatečné zdroje na obnovení svých výrobních kapacit, může to v budoucnu výrazně ohrozit energetickou bezpečnost celé Evropy.

Celý komentář si můžete poslechnout na stránkách ČRo Plus. více

30.3.2014 IEE v Českém rozhlase

Ve středu 26. března pronesl prezident Miloš Zeman projev u příležitosti slavnostního otevření Střediska pro civilní jadernou spolupráci. Prezident Zeman vyjádřil své přesvědčení o rostoucím významu jaderné energetiky v rámci energetického mixu a zároveň vyjádřil skepsi k významnému rozvoji obnovitelných zdrojů, především kvůli jejich vysoké ceně a nestabilitě.

Zuzana Mjartanová (IEE) komentovala ve středu 26. března prezindetům projev pro Radiožurnál. Připustila, že množství exportované elektřiny může do budoucna významněji klesat především kvůli dožívání uhelných elektráren. Nové bloky JE je tedy nutné chápat jako strategické rozhodnutí, přičemž aktuálně velmi nízká cena silové elektřiny může být pouze krátkou kapitolou ve vývoji energetického trhu. Ne všechny obnovitelné zdroje pak mají intermitentní povahu a jejich ekonomická konkurenceschopnost není možné zaměňovat s náklady na státní dotace.

Celý komentář je možný k vyslechnutí zde. více

13.2.2014 Vliv břidlicového plynu na energetickou situaci USA

Břidlicový plyn je v současnosti fenoménem, který celosvětově hýbe diskuzemi státních úředníků, energetických odborníků, akademiků i široké veřejnosti. Problematika shale gas, jak zní anglický překlad, právem podléhá takto různorodé diskuzi, neboť ze své podstaty zasahuje do sfér zájmů všech těchto zmíněných skupin. Je shale gas prostředkem k posílení energetické soběstačnosti či možností, jak celosvětově nahradit “špinavé” uhlí a ropu? Je možností, jak podpořit domácí ekonomiku, nebo exemplárním příkladem, kde ekonomické zájmy menšiny válcují ekologické zájmy většiny?

Na tyto otázky není jednoduché odpovědět, přesto by se Evropa měla zajímat a klást si stejné otázky jako Spojené státy, které jsou z hlediska rozvoje shale gas o mílové kroky dál. Následující článek na serveru POST se věnuje tomuto fenoménu a jeho vlivu na energetickou situaci v USA skrze analýzu základních makroekonomických ukazatelů. V první řadě je analyzován vliv těžby plynu z břidlic na produkci, import a export plynu a plynovou infrastrukturu v USA. Následně je analyzována situace břidlicového plynu z hlediska jeho hlavních ložisek, odhadovaných zásob a jeho další perspektivy. Na základě těchto dat je pak předestřen předpokládaný vývoj plynu jako energetického zdroje soupeřícího s uhlím a ropou v rámci energetického mixu USA. 

Dílčí závěry článku:

• Je možné očekávat rostoucí těžbu odpovídající předpokladům EIA s těmi limitacemi, že půjde za vysokých cen ropy o by-produkt těžby ropy.

• Pro dlouhotrvající vliv břidlicového plynu hovoří i konsolidace trhu s touto komoditou a zejména sjednocování firem angažujících se v plynové infrastruktuře.

• V krátkodobém období poroste export do Mexika a v sekundárně ve střednědobém horizontu dojde k rozvoji vývozu LNG z východního pobřeží v objemu okolo 2 tcf (tedy poloviny předpokládané kapacity LNG terminálů).

• Nahrazení ropy jako základního zdroje pro americké hospodářství je vzhledem k zásobám pravděpodobně možné ve střednědobém horizontu.

• Ze širšího pohledu tato situace pro Evropu znamená zlepšení vyhlídek na přísun LNG ze zemí jako Trinidad a Tobago, neboť jejich původně plánovaný export LNG do USA musí zákonitě hledat nová odbytiště.

Autor: Jakub Kufčák

Celý článek je k nalezení zde.

více

21.1.2014 Boj emisií s ekonomikou: energetická a klimatická stratégia EU 2030

Zelená kniha vydaná Európskou komisiou v marci 2013 odštartovala verejnú debatu o tom, ako by mala vyzerať európska energetická a klimatická politika po roku 2020. Dnes, len niekoľko dní pred tým než bude návrh definitívne predložený k jednaniu, by sa situácia v Únii dala označiť slovom rozkol. Proti sebe stoja energetici a ekológovia, ale aj jednotlivé členské štáty.

Už 22. januára by mal byť zverejnený nový návrh energetickej stratégie po roku 2020, jednať o ňom budú ministri energetiky členských štátov na tradičnom jarnom summite v Bruseli v druhej polovici marca. Na záver gréckeho predsedníctva, v júni 2014, by mala byť známa podoba dokumentu, ktorý ovplyvní budúcnosť európskej energetiky na ďalšie desaťročie. Ciele pre nasledujúcu dekádu ale nebude možné presadiť tak jednoducho, ako stratégiu 20-20-20 počas francúzskeho predsedníctva v roku 2007. Ekológia momentálne nie je najpálčivejším problémom európskeho spoločenstva a štáty EU dnes nechcú zachraňovať celosvetovú klímu na úkor vlastnej ekonomickej konkurencieschopnosti.
Zatiaľ čo energetické koncerny broja proti podpore obnoviteľných zdrojov energie, deformovaniu trhu a neistote nových investícií, ekologické hnutia tvrdia, že stanovené ciele (a ciele plánované) sú na míle ďaleko od globálnej snahy nezvýšiť teplotu o 2ºC. Podľa niektorých ich odhadov by 40% zníženie emisií do roku 2030 mohlo vytvoriť 650 000 nových pracovných miest, pokiaľ sa k tomu pridá 30% podiel obnoviteľných zdrojov v energetickom mixe, toto číslo by sa mohlo navýšiť o ďalších 1,25 milióna. Mimo zelených aktivistov tieto čísla nahrávajú aj spoločnostiam venujúcim sa veternej energii ako dánsky Vestas či nemecký Enercon. Otázne je, koľko pracovných miest v prípade schválenia týchto dvoch cieľov (30 a 40% sú dve najčastejšie skloňované čísla) zanikne.

Na strane druhej stoja energetické spoločnosti a veľké európske podniky. V októbri 2013 vydali Enel, Eni, E.ON, Gas Natural Fenosa, Gas Terra, GDF Suez, Iberdrola, RWE a Vattenfall spoločné vyhlásenie, v ktorom požadujú nové smerovanie európskej energetickej politiky. Kritizujú súčasnú situáciu, kedy neisté legislatívne podmienky (napríklad nejasné smerovanie EU ETS) a podpora obnoviteľných zdrojov deformujú trh, zabraňujú novým investíciám, zvyšujú finálny účet za energie a v konečnom dôsledku spôsobujú nárast vypúšťaných emisií CO2. EU by sa namiesto dotácií výroby mala zamerať na podporu výskumu a vývoja nových, konkurencieschopných technológií; posilňovať celoeurópsku prepravnú infraštruktúru; uviesť trh s emisiami v pohyb a konečne zjednotiť legislatívny rámec vo všetkých členských štátoch.

Ekonómovia hovoria v súvislosti zo súčasnou stratégiou EU a prípadným novými cieľmi v podobe 40% zníženia emisií a 30% podielu obnoviteľných zdrojov o deindustrializácii Európy a strate priemyselného know-how. Boom bridlicového plynu v USA tlačí konečný účet za energiu nadol, už dnes sú ceny elektriny v EU približne 2 krát vyššie než u atlantického suseda. To núti veľké, energetický náročné podniky presúvať svoju produkciu. V posledných mesiacoch o tom diskutovalo hlavne v spojitosti s nemeckými farmaceutickými a petrochemickými firmami, ktorým po nástupe novej vlády hrozí ukončenie moratória na nutnosť platiť za podporu obnoviteľných zdrojov. Mimo nárastu účtu za energie firmám vadí to, že napriek rastu celkových cien elektriny (vďaka podpore OZE) nie je cena na veľkoobchodnom trhu dostatočná na pokrytie investícií do nových zdrojov a infraštruktúry.

Rozkol medzi energetikmi a ekológmi zďaleka nie je jediný, ktorý by mohol vznikajúci konsenzus ohroziť. Nové členské štáty a ich obyvatelia si jasne dávajú do súvislosti rast cien energií a rozmach obnoviteľných zdrojov. Do tábora skeptikov, ktorí odmietajú ďalšie umelé zvyšovanie ich podielu patrí Veľká Británia, Poľsko, Česká republika ale i Rumunsko. V hre vidia globálnu konkurencieschopnosť Európy a keď zoberieme v úvahu vyššie uvedené faktory, nemôžeme im uprieť istý diel pravdy. India a Čína sa vo veľkom spoliehajú na lacnú výrobu elektriny z uhlia a aj keby EU naozaj dosiahla zníženie emisií o 40% do roku 2030, nevyváži tým ich nárast len v týchto dvoch ekonomikách. Výrazne však zníži svoju schopnosť konkurovať. Tábor skeptikov nepopiera nutnosť chrániť životné prostredie a znižovať objem vypúšťaného CO2, odmieta ale pridať k tomu ešte povinné minimálne podiely obnoviteľných zdrojov v energetickom mixe.

Na opačnej strane stojí 8 silných Európskych ekonomík v čele s Nemeckom, Francúzskom, Belgickom, Rakúskom a Dánskom, ktoré naopak 30% podiel OZE podporujú. Spoločne so znižovaním emisií v ňom vidia možnosť ako naštartovať ekonomický rast a zamestnanosť a zmenšiť závislosť na fosílnych palivách. Tu sa ale vyskytuje otázka technologického prevedenia tejto stratégie – Európa buď potrebuje silnú prenosovú sieť postavenú na tradičných zdrojoch energie ako sú nukleárne alebo uhoľné elektrárne, alebo naopak flexibilnú smard grid so zdrojmi ktoré budú schopné výkyvy obnoviteľných zdrojov vyvažovať. Nie každá európska krajina má geograficky vhodné prostredie na výstavbu prečerpávacích vodných elektrární a súčasné technológie na skladovanie elektrickej energie nie sú dostatočne vyvinuté. Ponúka sa možnosť vyvažovať dopyt a ponuku modernými paroplynovými elektrárňami – toto riešenie by ale rozhodne neviedlo k chcenej väčšej nezávislosti na fosílnych palivách a energetickej bezpečnosti Únie celkovo (nakoľko EU má len veľmi malé zdroje zemného plynu a je z približne 35% závislá na dovoze ruského plynu), odhliadnuc od skutočnosti že tieto zdroje ležia zakonzervované ako v Českej republike, tak v Nemecku (vďaka extrémne vysokým cenám plynu na starom kontinente sú nerentabilné).

Aký záver môžeme z vyššie uvedených skutočností vyvodiť? Európska únia aj naďalej nebude hovoriť jednohlasne v otázkach energetiky. Hoci sa dlhodobo snaží presadiť jednotné pravidlá a utvoriť jednotný trh, energetika je stále príliš citlivou témou na to, aby sa neústupné členské štáty podriadili. Už len pravdepodobné stroskotanie plánovaného market-couplingu na day-ahead trhoch s elektrickou energiou ktorý mal byť dokončený v roku 2014 ukazuje, ako ďaleko sú európske plány od reality. Nie každý štát je ekonomicky a technicky schopný vyrábať 30% energie z obnoviteľných zdrojov (už 20% hranica je dostatočnou výzvou). Prijatie novej stratégie bude ešte dlhým súbojom o budúcnosti európskej energetiky a celej ekonomiky. více

13.12.2013 RES: Is the Czech Republic heading towards the 20-20-20 target?

Yes, in general it looks like the Czech Republic will be able to meet the key climate and energy objectives, which stem from the RES Directive. However, the entire political representation agrees so far that trying to meet these goals only made the Czech Republic less competitive, especially thanks to the rising costs of renewable energy resources for both industry and consumers. Therefore, the politicians are not willing to adopt any similar binding strategy in the future. 

In particular, the greenhouse gas emissions have so far been reduced by 15.6%. Even though the Czech Republic still produces more greenhouse gas emissions per inhabitant than the EU average, it is expected that it will meet the common goal even before 2020. Curtailing the amount of the greenhouse gas emissions should ensure further decrease of the emission allowances given out for free or sold to the energy producers. The improvement in the energy efficiency also looks rather positive, however the Czech industry remains among the most energy consuming in the EU (MJ per GDP unit). When it comes to the share of the consumption of the energy produced from renewable resources, the Czechs also remain below the EU average. According to the EU agreement, the aim for 2020 is to reach 13%. According to the Czech Energy Regulatory Office (ERÚ), the use of renewable energy resources in the Czech Republic reached 10.2%, and 12.4% in 2011 and 2012 respectively. 

The problem with the renewable resources (especially solar power plants) in the Czech Republic are high feed-in tariffs in 2009-2011 which have caused and will cause raising of electricity prices for next 20 years. This feeling of mistrust towards solar energy has only been deepened by the several corruption scandals, related to the solar energy facilities and their subsidies. In July 2013, based on the recommendations from the Ministry of Industry and Trade, ERÚ and the pressure of Czech business community, the Rusnok government and ERÚ limited the state support for new renewable resources, as it was trying to stabilize the energy prices while making sure they would no longer increase. The limit on the renewable resources support comes together with the decision to prolong the taxation of the solar energy at the 10% level.

Czech energy policy in the future

Based on the previous experience with implementing the current objectives and the increased costs of renewable energy resources, the Czech politicians do not want to adopt similar strategy in the future. On top of that, the EU regulation is viewed even as unnecessary evil. Therefore, the Czech administration has reflected this feeling in its position towards the post 2020 development as well as towards any future goals. More specifically, it has been stated in the Czech position towards Green Paper on a 2030 framework for climate and energy policies.

The following are some of the most important conclusions from the Czech position towards Green Paper on a 2030 framework for climate and energy policies:

- Restrained position towards any post 2020 framework
- No binding objectives for member states after 2020
- Objectives at the EU level only, no national objectives
- Technology-neutral approach towards meeting the decarbonizing goals  
- All countries of the world should cooperate in decreasing carbon emissions, only then any further targets for CO2 reductions on the EU level would make sense
- All solutions must be cost-effective and cannot affect competitiveness of Czech industry
- No scheme of multiple objectives, because their fulfillment often leads to contradictory results
- EU must not undermine the sovereign right of member states to determine conditions for the use of their energy resources and their own determination of their energy mix.

The main message coming from the Czech government is that with regard to the latest development and the international environment, the EU member states should not adopt any binding goals for the post 2020 period, especially when it comes to the renewable energy resources and energy efficiency. In the field of the greenhouse gas emissions’ reduction, the Czech Republic believes that an international covenant, which would include the world´s largest emitters such as the United States and China, should be signed. Since it is highly unlikely that all of these countries would come to an enforceable agreement, it would practically mean that the plans for 80 to 95% emission cuts would be swept under the carpet. 

Furthermore, the Czech administration is also very concerned with the impact of any future energy sector reform on competiveness and costs. Thus, rather than increasing the current goals, which according to the government do not work very well, it proposes to focus on an appropriate mixture of tools. Careful analysis, critical conceptualization of energy infrastructure, and greater diversification of transmission and distribution networks are also encouraged.

To conclude, even though the Czech Republic will almost certainly meet its current targets, the political representation has had a bad experience with implementing the current goals, and thus it is not truly willing to make any commitment to any binding objectives after 2020. Therefore, it is coming up with alternative proposals, which would mostly slower if not at all suspend any future energy sector reform in a more environmental way.  více

27.11.2013 How to maintain the Norwegian energy independence?

Norway must choose own the future of energy sources. Each country faces new kinds of consumption behaviour of modern industry and changing society. Is hydro-power or renewable energy the right way? There are some more possibilities resulting from e.g. decrease in price of American coal. Of course, we must not forget to use existing advantages of Norway. To understand of new options or false hopes serve this text. více

Stránkování

<1 2 34 >
 
 

Energetika v událostech

 

 

 

 

IEE na Facebooku 

 

Twitter

 

 

Partneři